Setkání “Veteránů” Libereckého kraje

V soboru 24. 9. 2016 se uskutečnilo setkání „Veteránů“ Policie ČR Libereckého kraje. Příjemným překvapením byla účast více jak 130 bývalých příslušníků a zaměstnanců Policie ČR. Poděkování patří vedení Krajského ředitelství PČR Libereckého kraje, které veterány přivítalo v prostorách kavárny „Pošta“. Zájemci si mohli prohlédnout moderní integrované operační středisko. Po občerstvení a předání dárku od KŘ se veteráni přesunuli do prostor SKP Maják v Jablonci nad Nisou.

Zde byla pro ně připravena ukázka moderní techniky, kterou KŘ disponuje, ale i ukázka historické techniky, se kterou někteří i sami jezdili.  Dále měli možnost shlédnout ukázku zákroku policejních psovodů a zákrok pořádkové jednotky.

Během celého odpoledne měli veteráni z celého kraje možnost občerstvení (k obědu knedlo-vepřo-zelo, obložené talíře) a samozřejmostí byl i pitný režim. Na večer hrála živá hudba.

Potěšením jsou slova veteránů, že si na ně také někdo vzpomene. Poděkování patří pořadatelům (KŘ, NOS PČR, SKP Maják) v čele s Alešem Stránským.

Během celého dne probíhala sbírka ve prospěch Nadace policistů a hasičů, kdy se podařilo vybrat 7176,-Kč. Děkujeme.

Příští rok nasledanou.

 

Hodnocení setkání

Ahoj Veteráni, je třeba s čistou hlavou napsat trochu té poezie ke včerejšímu setkání. Když budu mluvit za sebe, tak u mě dobrý. Snad se vydařilo vše a zcela subjektivně mohu říci, že jsem spokojen. Poznal jsem osobně spoustu lidí (osobností), se kterými jsem se seznámil před tím po telefonu nebo přes mail. Jsem rád, že jsme se spolu mohli bavit a koukat si do očí. Bohatě mi stačilo, jak se bavíte, jak jste rádi, že jste rádi. Už dopoledne v kanceláři, když jsem s přítelkyní připravoval věci, tak jsem slyšel přes okno, jak se u autobusu bavíte a komunikujete. Věděl jsem, že vše toho dne dopadne dobře. A pak už jste postupně přicházeli a bavili jste se. Někteří vydrželi hodně dlouho a bylo to moc krásné.

Myslím si, že se máme a můžeme se od sebe vzájemně dost učit. Ač je zkušenost téměř nepřenositelná, tak tu cestu bychom mohli k sobě díky společným setkáváním najít. Je krásné, když lidé spolu komunikují a je jim jedno, kdo, co, kdy, jak, kde, čím a za kolik dělal. Žádné předsudky a halló efekty. A to jsem tam včera viděl. Nechali jsme koule před vraty a přišli zcela nazí. 🙂 Už přemýšlíme o dalším srazu. Mnoho záleží i na Vás. Jestli bude zájem a ochota. Myslím si, že i do budoucna se do pořádání může zapojit někdo od Vás. Komunikovat, nabízet, navrhovat. Včera nešlo jen o to se vidět, ale pokračovat a udělat tradici. Když já jednou budu vysloužilý stařík, tak budu rád, když si na mě někdo vzpomene. Lidé se rádi kumulují, chlubí, poslouchají a tvoří mosty. Sice se po mostech šlape, ale když je pevný, tak je téměř nerozbitný.

Já osobně nezapomenu na slova jedné paní (už nevím jméno), která mi při tanci sdělila, že až se ráno probudí, tak jí to bude připadat, jako by včera byla v práci před několika, několika lety, když mohla být vedle kolegů, se kterýma kdysi sloužila.

Akce se zúčastnilo kolem 120 osob. To nepočítám členy organizačního týmu. A to je myslím suprové. Ještě jsme takto velkou akci nepořádali. Děkujeme Všem, kdo jste mohli dorazit a i těm, co nemohli, ale chtěli a i těm, co se zúčastní příště.