Odbory vnitřní kontroly a personální Policejního prezidia České republiky vydaly pod č. j. PPR-27161-2/2021-990220 ze dne 3. 8. 2021 materiál nazvaný „Metodická příručka k udělování souhlasu s výkonem jiné výdělečné činnosti“.  

Po seznámení s tímto materiálem je nutné konstatovat, že jde o dokument velice problematický, který věci příliš neprospívá, neboť svým vyzněním může vyvolat nesprávné závěry při posuzování žádostí o povolení jiné výdělečné činnost a s tím spojené oprávněné nespokojenosti a v konečném důsledku i řadu soudních sporů, protože upozaďuje východiska, na jejichž základě tuzemská judikatura posuzuje, zda je jiná výdělečná činnost příslušníků souladná s výkonem služby podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.  

Podle § 48 odst. 2 výše jmenovaného zákona „Příslušník může vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona pouze se souhlasem služebního funkcionáře. Služební funkcionář udělí rozhodnutím souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti za podmínky, že tato činnost nemůže vést ke střetu zájmů osobních se zájmy služby, k ohrožení dobré pověsti bezpečnostního sboru nebo k ohrožení důležitého zájmu služby.“ 

Ze zákonné dikce vyplývá, že právo na výkon jiné výdělečné činnosti je dostupné všem příslušníkům a může být oprávněně odepřeno jen v konkrétních případech, které mohou reálně vést ke střetu zájmů nebo ohrožujícího zájmy služby nebo dobré pověsti sboru, což jsou jediné výjimky z pravidla „povolovat“ jinou výdělečnou činnost. 

V takovém duchu vyznívá také judikatura, a to celkem ustáleně, tedy i před tím, než Ústavní soud zrušil předchozí znění souvisejícího ustanovení § 48, které jinou výdělečnou činnost příslušníků apriori de facto nedovoloval a sankcionoval propuštěním ze služebního poměru. Avšak i propuštění ze služebního poměru pro faktické formální porušení zákazu vykonávat jinou výdělečnou činnost mohlo být v daném případě shledáno jako nesprávné a zrušeno, neboť například Nejvyšší správní soud zdůraznil, že k propuštění příslušníka bezpečnostního sboru může dojít pouze tehdy, pokud jeho výdělečná činnost ohrožuje zájem chráněný zákonem o služebním poměru, jímž je zajištění řádného výkonu služby, ochrana důvěry veřejnosti v bezpečnostní sbory a zamezení střetu zájmů příslušníka se zájmy služby. Jelikož stěžovatelka žádný z těchto zájmů neohrozila (resp. nebylo to v řízení prokázáno), zasáhl žalovaný svým rozhodnutím do jejích základních práv v rozporu s článkem 1 odst. 2 a 4 Listiny. Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že pouze tento závěr vyhovuje požadavkům, jež na soudní rozhodnutí klade Ústavní soud. Ten totiž v nálezu ze dne 13. března 2013, sp. zn. IV. ÚS 1241/12 (N 42/68 SbNU 425) konstatoval, že „spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům [srov. nález sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne 6. 9. 2005 (N 171/38 SbNU 367), nález sp. zn. II. ÚS 3168/09 ze dne 5. 8. 2010 (N 158/58 SbNU 345), bod 25]. Nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je právě rozpoznat skrze zákon spravedlnost.“  

I zde docházela judikatura k závěru, že smyslem právní úpravy nemělo být omezení jiné výdělečné činnosti bez dalšího, protože takový výklad by byl protiústavní, ale omezení se vztahuje na konkrétní případy rozporu se zájmem služby.  

Pokud tedy k takovýmto závěrům docházely soudy za zákonné úpravy, která jiné výdělečné činnosti příslušníků vůbec nepřála, pak při současném znění, které až na výjimky takovouto činnost umožňuje, by metodika k jejímu povolování, je-li vůbec potřeba, měla spíše ukázat služebním funkcionářům, že takováto činnost je až na zákonem stanovené a konkrétní výjimky normální, právem aprobovaná, a ne ji vykreslovat jako něco nežádoucího způsobem, který nabádá k jejímu nepovolování, často z důvodů presumování domnělých situací, k nimž nejenže nemusí dojít, ale ani podle stávající judikatury nemusí být dostatečné pro nepovolení jiné výdělečné činnosti.  

Další pohled na samotnou příručku naleznete v článku  „Metodická příručka k udělování souhlasu s výkonem jiné výdělečné činnosti, aneb jak souhlas neudělit“