Recenze retro filmu Divoká svině

Rádi bychom, aby svazové stránky neinformovali pouze o činnosti svazu, ale v různém zrcadlili třeba také názory našich členů. Proto nyní představujeme novou recenzi starého filmu s policejní tématikou od Štefana Horáka.

 

Divoká svině – česká drsná škola

 

Československá filmová tvorba přinesla světové kinematografii řadu vynikajících snímků, které často přesáhly hranice země svého vzniku a zapsaly se do dějin kinematografie. Jména jako je Miloš Forman, Ivan Passer, Jiří Menzel a mnoha dalších, dala vzniknout snímkům, které ovlivnily dějiny filmu. Z pohledu nás, policistů, se v české a československé produkci najde mnoho filmů, které stojí za zhlédnutí. Jedním z nich je snímek Divoká svině, který vznikl v přelomové době osmdesátých a devadesátých let a měl být určitou protiváhou tehdejší západní tvorbě.

Divoká svině nabízí pohled do atmosféry konce osmdesátých let. Veksláci, prostitutky, překupníci, narkomani, zloději a příslušníci Veřejné bezpečnosti, kteří s různými úspěchy rozkrývají trestnou činnost páchanou v tehdejší Praze. Současného policistu zaujme syrový policejní žargon a autentické reálie, který scénáristé Miloš Fedaš a Pavel Frýbort spolu s režisérem Janem Kubištou přenesli do příběhu bez příkras a politické korektnosti. Příběh začíná v ošuntělé Ostravě, kde poručík Jareš, kterého zosobnil Ondřej Pavelka, při pronásledování pachatele urazí dceru prominentního straníka. Za to je odměněn přeložením do hlavního města Prahy s ironickým dovětkem jeho nadřízeného, že to pochopitelně s jeho přeložením vůbec nesouvisí. Tím se začne rozplétat kolotoč událostí, svým rozměrem překračující hranici boje s kriminalitou a opatrně naznačuje propojení s vyššími místy tehdejší společnosti. Noční kluby konce osmdesátých let, špinavě žluté služební žigulíky a plejáda herců, kteří vdechli život celému ději zaručuje zajímavou podívanou. V hlavních rolích kriminalistů se kromě Ondřeje Pavelky objeví Marek Vašut, Oldřich Vlach a v roli záporných hrdinů uvidíme Vítězslava Jandáka a Ladislava Županiče. Pavelka a Vašut jako dvojice kriminalistů působí syrově a bez příkras. V porovnání se současnou, převážně seriálovou tvorbou plnou umělých a jednostranných charakterů, se zde postavy pomalu otevírají, až se nakonec projeví jejich pravá tvář. V Divoké svini nechybí cynický humor a ironický pohled na špinavou policejní práci plnou nečekaných zvratů. Dějová linie související s hlavní zápletkou na sebe nabaluje řadu dalších událostí, které se nakonec ukážou v pravém světle. Film nás zavede do dělnických ubytoven, romských rodin a všude tam, kam by se tehdejší turista dobrovolně nepodíval. Kamera se dívá na obrazy jakoby volnou rukou, která diváka se zájmem o problematiku a se znalostmi policejního prostředí vtáhne do děje. Syrovost a cynismus snímku je možná ten důvod, proč Divoká svině není v současné době známá tak, jako její soudobá konkurence Bony a klid, i když z pohledu policejního diváka může směle konkurovat. Divoká svině je rozhodně film, který stojí za zhlédnutí. Jeho kvality pak každý posoudí sám.