K problému zveřejnění záznamu zákroku hlídky PČR

V souvislosti s oblíbeným nahráváním policistů při výkonu služby je na nejrůznějších internetových stránkách odkazováno na stanovisko odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra k pořizování záznamů policistů při výkonu služby, či je z něj přímo citováno a to že:

„Při provádění služebních úkonů policisté nevystupují jako soukromé fyzické osoby, tudíž pořízení audio a videozáznamu nebo fotografie jejich jednání a chování nemůže být posuzováno jako zásah do jejich osobnostních práv, např. práva na soukromí. Pořizování obrazových či zvukových záznamů při provádění služebních záznamů občany na místě veřejnosti přístupném není zákonem zakázáno.“

Důvodem je oprávnění kontrolovat výkon veřejné moci, kdy takový záznam je brán jako důkaz k prokázání protiprávního jednání policistů, což umožňuje i případné zveřejnění takového záznamu na sociální síti. Výše uvedené závěry stanoviska je potřeba respektovat. Avšak překvapivě nebývá citována část stanoviska, která hovoří o přiměřenosti pořizování a následného zveřejnění záznamu. Pořizováním záznamu nesmí být narušen nebo mařen policejní úkon, kdy policista je oprávněn osobu pořizující záznam vyzvat jménem zákona, aby svého protiprávního jednání zanechal, a to se všemi důsledky, které mohou vést až k omezení osobní svobody. Rovněž nelze pořizovat záznamy, které již ve svém základu odporují morálce, jako jsou záběry na detaily fyziognomie, záběry odhaleného policisty nebo záběry zraněného policisty.

V případě zveřejnění záznamu na sociálních sítích je z čistě právního hlediska nutné názor Ministerstva vnitra respektovat, i když jsme hluboce přesvědčeni, že i zde je na místě vážit hranici přiměřenosti a důvodnosti. A to o to více, pokud byla překročena hranice výkonu veřejné moci a takový záznam by zasáhl do osobního života policisty například zveřejněním jeho osobních údajů.

S opatřeními vlády, která svými nařízeními omezila pohyb osob, přikázala používat ochranu dýchacích cest a zavřela obchody a provozovny, mnoho občanů nesouhlasí, ironizuje je a zlehčuje. Pro příslušníky bezpečnostních sborů vyplývá z vládních nařízení povinnost je kontrolovat a prosazovat. Neděláme to pro vlastní potěšení nebo radost z nadřazenosti, ale proto, že jsme přísahali, že budeme prosazovat zákonnost a dodržovat předpisy a nařízení, které vedou k zajištění bezpečnosti státu. Našim úkolem je tedy prosazovat vládní opatření, které se nemusí každému líbit, ale musí je dodržovat.

V Liberci hlídka PČR při kontrole dodržování vládního nařízení provedla zákrok proti osobě, která na veřejnosti roušku neměla a poté, co byla oslovena hlídkou, se muž dal na útěk. Policisty si celou dobu natáčel na mobilní telefon a záznam zveřejnil na sociálních sítích s cílem policisty dehonestovat. Paradoxně však tímto ukázal, že policisté nepochybili a konali v souladu se zákonem. Ze záznamu jasně vyplývá vůle policistů řešit situaci přiměřeně a klidně. Policisté muži vysvětlovali, čeho se dopustil a ten s nimi začal vzrušeně diskutovat. Poté, co mu sdělili částku, jakou bude v příkazním řízení pokutován, muži došly argumenty, diskusi přerušil a rozhodl se před policisty uprchnout.

Policista, který v popsaném případě zakročoval, uvedl, že se jej nedotklo pořizování záznamu, ale dotklo se jej to, že zveřejněním záznamu pobouřil jak jeho, tak jeho rodinu a přátele.  Ve službě je nutné počítat s tím, že prakticky nelze úplně oddělit služební a osobní život. Vždy se služba přenáší i do soukromí prostě proto, že jsme policisty a okolí nás takto vnímá. Proto je obtížné se bránit útokům zasahujícím do osobní roviny. V případech, kdy dojde ke zveřejnění zákroku, který u osob nemajících o policejní práci představu, případně chovají k policii averzi, vyvolá vlnu nenávistných komentářů a nepřímo útočí na osobnost policisty. I přes to, že jako příslušníci ozbrojeného bezpečnostního sboru jsme při ochraně společnosti zvyklí zvládat těžké situace, nelze přecházet urážky směřující do osobní roviny. Za stavu, kdy policie jako taková nemá vybudovaný nástroj, aby se za své příslušníky mohla účinně postavit, a podle uvedeného stanoviska zde ani pro to nejsou zákonné podmínky, je na samotných policistech, aby se sami bránili.  Přesto, že jsme zvyklí snášet negativní emoce od osob, proti kterým zakročujeme, nelze mávnout rukou nad jakýmikoliv útoky, které se dotýkají našich dětí, rodičů a blízkých. V době sociálních sítí se informace šíří velmi rychle a nabírají mnohdy nepředstavitelných rozměrů. Policista, který provedl zákrok dle zákona, nemá žádný důvod chodit do práce ve zbytečném stresu z toho, že je propírán na sociálních sítích, jeho blízcí se jej dotazují, co a proč se stalo. A co horší, musí se případně jeho děti, pro něž je jako každý rodič příkladem, dočítat na sociální síti vulgární nadávky svému rodiči a čelit posměchu svých kamarádů i přes to, že rodič jen splnil svoji povinnost předepsaným způsobem? Vyplývá z toho pouze to, že u policistů dochází k psychické únavě a rozčilení nad takovou formou nespravedlnosti, kdy tyto faktory vedou časem k vyhoření a ztráty zájmu o službu. Proto je nezbytné využít prostředků k obraně jak sebe, tak policie a udržet si vlastní hrdost.

Nezávislý odborový svaz chce tímto k věci zaujmout jednoznačné stanovisko podpory policistů, kteří se do podobné situace dostanou a budou řešit veškeré možné komplikace.

V případě zveřejnění uvedeného záznamu na Facebooku, lze v určité části komentářů sledovat, že tyto přímo vyvolávají nenávist vůči policistům. Kdo je tedy odpovědný za tyto komentáře? Odpovědnost nese nepochybně autor komentáře. Vyvstává však otázka, zda ten, kdo příspěvek zveřejnil a má možnost komentář smazat nebo se k němu vyjádřit, nenese rovněž díl odpovědnosti?

Obecně nahráváním policisty ze strany přestupce nemůže být mařeno uložení pokuty, a tedy není v rozporu s výše uvedeným stanoviskem. V mnoha případech nahrávání policisty je vedeno úmyslem znepříjemnit jeho výkon služby, popřípadě se jej snažit vyprovokovat. V tomto případě zveřejnění záznamu policistů není vedeno zájmem na kontrolu výkonu veřejné moci, ale zájmem na znevážení a urážení policistů a policie jako celku.

Jak se však bránit v případě, že zveřejnění záznamu má za následek poškození práva na ochranu osobnosti policisty? Uvedené stanovisko má jednoznačnou odpověď:

 „V těchto případech je věcí samotného policisty nebo třetí osoby, jejíž ochrana osobnosti byla dotčena, bránit se standardní žalobou na ochranu osobnosti u civilního soudu. V případě, že by šlo o neoprávněný systematický sběr osobních údajů formou audio-video záznamů (zákon č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů), může taková osoba podat oznámení Úřadu pro ochranu osobních údajů“.

Uvedené lze zjednodušeně vyjádřit slovy, že nahrávání i zveřejnění záznamu musí policista při výkonu služby jakožto úřední osoba strpět ve jménu práva, avšak pokud by při tom bylo porušeno jeho právo na ochranu osobnosti, je při ochraně svého práva na ochranu osobnosti, ponechán zcela sám, přestože při pořízení nahrávky byl v postavení orgánu veřejné správy.

Pokud by to mělo vyjadřovat princip „pomáhej společnosti a chraň její zájmy, avšak pokud při tom dojdeš k újmě, i když jsi nic neporušil, ochraň sebe už sám a za své“, pak takový stav nepovažuje Nezávislý odborový svaz Policie ČR za správný, a to i kdyby byl právem aprobovaný.

Nezávislý odborový svaz Policie ČR výše popsaný stav vnímá velice citlivě, a v této souvislosti nabízí svým členům právní posouzení konkrétních případů, které mohou v rámci systému právní pomoci využít. Ve výše uvedeném případě již svaz navázal s policisty spolupráci po právní linii, a vývoj situace pečlivě sleduje a své členy bude dále informovat.

 

Štefan Horák a Milan Synek