Rozhodnutí o výši zvláštního příplatku – odvolat se, či neodvolat?

V současné době byla příslušníkům doručena rozhodnutí ve věcech služebního poměru o novém stanovení výše zvláštního příplatku poskytovaného podle § 120 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), který byl k datu 1. ledna 2019 novelizován. Mnozí příslušníci poukazují na skutečnost, že byla výše jim přiznaného zvláštního příplatku nesprávně nebo nespravedlivě posouzena, a chystají se podat proti rozhodnutí o jeho stanovení odvolání. To je však opravný prostředek, který v tomto případě nemůže „fungovat“. Ptáte-li se proč, čtěte dále….

Připomeňme si mechanismus, jímž je zvláštní příplatek konkrétním příslušníkům přiznán. Podle § 120 odst. 3 zákona o služebním poměru má na zvláštní příplatek nárok příslušník, který vykonává službu spojenou s ochranou zájmů státu, při nichž může dojít k ohrožení jeho života nebo zdraví, popřípadě k jiným závažným rizikům, nebo službu s mimořádnou psychickou zátěží. Uvedené ustanovení také rámcově zakotvuje, že existují dvě skupiny zvláštního příplatku a odstavec 4 citovaného ustanovení zmocňuje ředitele bezpečnostního sboru, aby provedl zařazení služebních činností do I. a II. skupiny a stanovil výši zvláštního příplatku pro služební místa v bezpečnostním sboru. Ředitelé bezpečnostních sborů tak učinili služebním (vnitřním) předpisem.

Po určitou dobu po účinnosti zákona stanovili ředitelé bezpečnostních sborů, alespoň někteří, výši zvláštního příplatku určitým rozpětím. Posléze však přešli na praxi, kdy se pro každé služební místo (typ služebního místa) stanoví pevná částkou. Uvedená změna měla však zcela zásadní vliv na možnost příslušníka bránit se změnám výše zvláštního příplatku. Jestliže totiž bylo pro služební místo ředitelem bezpečnostního sboru stanoveno rozpětí například 2 300 až 2 600 Kč, mělo rozhodnutí služebního funkcionáře konstitutivní charakter, to znamená, že služební funkcionář v rámci správního uvážení založil určením konkrétní výše zvláštního příplatku konkrétnímu příslušníkovi novou právní situaci. Proti takovému určení bylo možno podat odvolání a namítnout, že při stanovení výše nebylo například přihlédnuto k rizikům vykonávané služby. Pokud však je v současné době ředitelem bezpečnostního sboru stanovena pro služební místo pevná částka, služební funkcionář vydává rozhodnutí deklaratorní povahy. To znamená, že služební funkcionář pouze autoritativně deklaruje to, co je stanoveno služebním předpisem. Odvolání příslušníka, který nesouhlasí s výší zvláštního příplatku, nemůže služební funkcionář vyhovět, neboť stanovením výše jiné by porušil služební předpis ředitele bezpečnostního sboru. Odvolání nemůže z téhož důvodu vyhovět ani odvolací orgán.

Nemůže tak učinit ani správní soud, který by projednával žalobu příslušníka. Vyplývá to i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 22/2009 – 75 ze dne 28. 5. 2009, v němž je uvedeno: „Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že ačkoli se žalobce domáhal individuálního posouzení výše jeho zvláštního příplatku, nebyl sám k podání návrhu na přiřazení jiného zvláštního příplatku odpovídajícího skutečně vykonávaným činnostem v souladu s čl. 1 odst. 1 bodu 2 rozkazu generálního ředitele Generálního ředitelství cel č. 40/2007, kterým se mění čl. 3 odst. 2 a 4 rozkazu č. 71/2006, oprávněn. Služební funkcionář proto nikterak nepochybil, jestliže žalobci přiznal zvláštní příplatek ve výši konkrétní částky stanovené rozkazem pro jeho služební místo. Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že (jak již sám žalovaný uvedl ve svém rozhodnutí) v projednávaném případě nešlo o individuální přehodnocení míry rizik činností jednotlivého celníka, nýbrž o všeobecnou změnu finančního ohodnocení rizik činností vykonávaných v rámci celní správy.“. V návaznosti na to je třeba zmínit i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 129/2008 – 66, který uvedl: „Za situace, kdy o charakteru služební činnosti příslušníka bezpečnostního sboru není žádného sporu, nevyžaduje přiznání zvláštního příplatku podle § 120 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jehož výše závisí na zařazení služebních činností do I. a II. skupiny služebním předpisem ředitele bezpečnostního sboru (§ 120 odst. 4 citovaného zákona), individuální posuzování rizika plynoucího z činnosti příslušníka bezpečnostního sboru.“.

Není bez zajímavosti, že ke změně výkladu dikce § 120 odst. 4 zákona o služebním poměru došlo v Policii České republiky poté, kdy při snižování služebního příjmu v roce 2010, nedokázali služební funkcionáři snižování zvláštního příplatku v rámci stanoveného rozpětí nijak odůvodnit, a rozhodnutí o stanovení nižšího zvláštního příplatku byla zrušena a část služebního příjmu byla policistům doplacena.

Z uvedeného plyne, že nedojde-li ke změně vnitřního předpisu, není možné změnit ani výši zvláštního příplatku stanovenou služebním funkcionářem. Řečeno jednoduše: je-li zvláštní příplatek ve vztahu k rizikům stanoven nesprávně, je stanoven nesprávně ve vnitřním předpisu a nikoli v rozhodnutí služebního funkcionáře. Tam je správně, protože je v souladu s vnitřním předpisem.

JUDr. Petr Tomek, člen předsednictva NOS PČR