Milí kolegové a přátelé
Původně jsem začal psát v úmyslu uchovat vzpomínku na časy, kterým se časem říká staré časy.
Psal jsme do šuplíku, mnohokrát vše přepsal a nikdy jsem nevěřil, že se můj text dostane mezi lidi. Kniha Modrá košile je soubor několika příběhů, provázaných hlavními hrdiny a tím, co všichni známe – službou republice. Službou, kterou jsme zažili až do morku kostí. Snažil jsme se do příběhů vložit zážitky a syrovost, ne proto abych šokoval, ale abych ukázal odraz doby. Kniha popisuje postavy, které se pohybují na hraně společnosti a které nejsou černobílé. Snažil jsem se popsat tragikomičnost situací bez posměchu a škodolibosti. Ukázat odvrácenou tvář služby veřejnosti, aby veřejnost viděla, s čím se potýkají řadoví policisté v každodenní práci. Postavy a příběhy jsou smyšlené, poskládané z mozaiky vzpomínek a zážitků. Doufám, že kniha v nikom nevzbudí zlé pocity a pokud se tak stane, tak se dopředu omlouvám. A všem čtenářům, vědom si vlastní pýchy, přeji pěkný zážitek.
N.P. (neznámý pachatel)
https://www.kosmas.cz/knihy/270275/modra-kosile/
ANOTACE
Feťáci, zloději, opilci, mrtvoly, bezdomovci a špína zažraná do postav z obou stran zákona, které Modrá košile ukazuje ve své nahotě a charakterových úchylkách, se jako nekonečná nit táhne příběhem ukazující život na samém dně společnosti z pohledu řadových policistů. Modrá košile je ochucená cynickým humorem, absurditou a syrovou přirozeností podanou z pohledu praxe z prostředí, o kterém se nepíšou romány a kde hrdinové neobjasňují velké případy, ale ukazuje policii ve své nahotě a každodenní ruti
RECENZE
(převzato z Databazeknih.cz: Modrou košilí si otevřít obzor do různých koutů společnosti)
Každá kniha vábí či odpuzuje čtenáře svým názvem nebo autorem. Kniha Modrá košile nemá známého autora a pojem modrá košile pro obyčejného člověka nic neznamená. Samotné téma je však lákavé. Autor vypráví o životě policisty v první osobě. Očekávala jsem všemožné drama z amerických detektivek. Ale bylo to jiné. Osobnější a niternější nahlédnutí za božskou oponu policisty, které nevyrazí dech. Jen jsem si řekla: ,,Ano, to zní jednoduše, reálně a všedně.“ Avšak ta všednost je poutavý základ celé knihy. Doporučila bych ji přečíst od studentů na střední škole i všem ostatním věkovým skupinám. Tak jako psali Honoré de Balzac a Guy de Maupassant o francouzské společnosti a Radek John v Mementu o spodině v České společnosti v 80. letech 20.století, vystihl autor i část společnosti u nás v Čechách za současné situace. Člověk, který není policista a ani žádného nezná, si Modrou košilí může otevřít svou skořápku a podívat se za obzor veškerých koutů společnosti. Zvláště těch, které jsou naštěstí pro střední pracující vrstvy skryté nedostatkem světla. Navzdory popisu všedních dnů jsou pasáže osvěženy situačním humorem a rychlým spádem. Modrou košili jsem přečetla jedním dechem. Příběhy tvoří lidé a tato kniha o lidech je.
